„Abychom ho unavili, tak mu chodíme každý den házet míček na louku.“
Tuto větu stále někdy slýchávám. Je to myšleno v dobré víře, majitelé si často ale neuvědomí negativa. Ta nechci úplně rozebírat, protože od toho jsou povolanější – ale jen ve zkratce: má to negativní vliv na pohybový aparát psa a také se u toho někteří psi vymagoří, bezhlavě běhají za vším, co se hýbe, je pro ně těžké se uklidnit, na okolí reagují impulzivněji atd. Abych nekázala vodu a nepila víno, tak osobně to nemám tak, že nikdy hračku nehodím, jen ji nehážu do zblbnutí.
Popíšu zde pár tipů, co doporučuji místo házení. Většinou to i majitele ve výsledku baví víc:
- Přetahujte se spolu o hračku, nechte občas psa zvítězit, učte ho, že je fajn s hračkou běhat za vámi (a ne že vy ho honíte). Prokládejte to cvičením na sebekontrolu.
- Před hozením míčku vyžadujte nějakou sebekontrolu, cvik, soustředění a hlavně ho naučte, že pro míček může běžet, jen když k tomu dostane povel.
- Naučte psa hračku hledat, to je moje asi nejoblíbenější náhrada.
- Obíhání – pokud chci psa vyběhat, nechávám ho na dálku obíhat různé sloupy, stromy a za odměnu si pohrajeme.
Přeji vám příjemnou zábavu!
